Zlo v nás

17. května 2018 v 21:20 | V. Pain |  Fantasy/Scifi
"V každým dříme velký zlo" povídá Counter a zavdá si z panáku. Whisky do něj vklouzne jako had do díry. Vrásky ve sluncem a větrem ošlehané tváři se na chvíli narovnají, ohryzek poskočí. Counter je na pití závislý, všichni to ví, ale nikdo mu to nezazlívá.

"V každým z nás" opakuje a ukazuje dvěma prsty další panák. "Jako s těma zatracenejma rudochama. My na ně s kytkama a oni do nás ohněm". Že Couter nemá rád rudochy taky ví každý. Ani tohle mu tady nikdo nezazlívá. "A měli jsme se s nima vypořádat, dokud nevěděli, co máme v ruce. Všechno mohlo být jinak". Hlas se mu zhoupne do melancholické smyčky. Vyhupsne dalšího panáka. S dalším čeká. I on ví, že je závislý. Snaží se bojovat na poslední frontě, která mu zbyla.
Za zaprášeným oknem baru je vidět ulice. Nikdo tam není. Aby také ano, venku je příšerné horko, slunce pálí, jako pominuté. S úrodou to bude těžké.
Abych pravdu řekl, Counter mluví pokaždé o tom samém. Takže ho moc neposlouchám, i když má určitě pravdu. Zlo dříme v každém z nás. Ale když přišli rudoši, ukázali jsme jim paradoxně tu dobrou stránku lidství. Květiny jsou nadsazené, ale snažili jsme se o komunikaci. No, pak rudoši spustili tu svojí ofenzívu a bylo po dobrotě lidského srdce. Dobré srdce musí bít a takových tu moc nezůstalo.
Osada je vlastně v téhle divočině nejvíc na sever. Dál už žádné osady nejsou. Tam žijí oni. A taky na západě.
"Já tam byl, v roce dvacet dva, prý neškodní, říkali" Counter sáhne po sklenici a zavadí o klobouk. Shodí ho z pultu, ale zachytí ho mezi dva prsty. Mírně se usměje. Ještě není úplně na dně, pomyslí si a je mu najednou docela fajn. Ale pro jistotu toho panáka do sebe obrátí. Každý v baru si hledí svého, ale každý si všiml. I publikum, třebaže jsou tady jen čtyři lidi, potěší, že bývalý nejlepší střelec osady to pořád zvládá. Ze všech prošel nejvíce boji a nejvíce ho zasáhlo, že prohráli. Ani by mu přitom rudoši nemuseli zabít ženu a dvě dcery.
V baru není jediná moucha. Dokonce i na ně je vzduch moc horký a nehybný. Barman si mimoděk otře kapku potu na krku a dál leští sklenici. Zcela zbytečně, stojí tam a vypadá jako barové klišé. Ale co jiného by taky dělal, než naléval a leštil sklenice.
"Já tam byl taky, Countre, tehdy jsme do toho neměli jít. Bylo jich víc a my byli už vyčerpaní. Měli jsme se přeskupit ale darmo mluvit. Je to pryč" řekne Saint, zdejší šerif. Jako jediný neodevzdává zbraň, když sem vejde. Stará tradice.
U dvěří je skříň, kam se odkládají zbraně. Je každému přístupná, ale tady se všichni znají. NIkdo by tady nezaútočil na jiného člověka. nebylo kvůli čemu se bít. A za hradbou byl společný nepřítel. Nic tak nepomůže tomu vnitřnímu zlu stát se dobrem, jako nějaké větší zlo.
"My je měli vykouřit z brlohu, dokud ještě valili oči. Já to říkal. I generál dabljů to říkal. Ale zatracení humanisti byli celí pryč z nové rasy. Nakopala nás do nastavených vajec, tahle nová rasa" odplivuje Counter slovo za slovem. Myslí na svoje vlastní ruce, celé od krve, na pocit zadostiučinění i nenapravitelného selhání. Na jazyku cítí prohru. Chutná po whiskey.
Šerif nic neříká. Barman mlčí, ale ten mlčí pořád. Ve válce to dostal do krku a od té doby nemluví. Nezdá se, že by mu to vadilo. Ani mě to nevadí. Rád bych zaslech lalespoň něco z toho vynálezu, co ho před nedávnem zprovoznil Doug. Ale ozývá se jen tichý šramot a občasné pištění. Není v tom žádný systém, už to poslouchám snad rok a niky to nedávalo žádný smysl.
Stejně, jako skoro nic. Na polích je málo vody, úroda žije snad jen díky přízni boží. O nějakém lovení zvěře v lese si můžeme nechat jen zdát. A tohle potrvá další dva měsíce, než zase začne pršet. Cesta k řece pro vodu nás už stala tři lidi. A to je na naše poměry hodně.
"Ale my ještě neskončili. Cejtím to v kostech. A příjde to brzo" zadeklamuje Counter. Otočí se ke vchodovým dveřím. "Brzy..." dodá a jako by to bylo nacvičené představení, dovnitř vpadne Nikel. Vlasy, slepené potem a prachem mu padají do obličeje, v předklonu se snaží popadnout dech a něco říct. Ani nemusí. Šerif se natáhne po klobouku, Coutner udělá totéž. Já sáhnu po laptopu. Mám na starost drony ve věžích opevnění, Barman jde na střechu ke dvěma spřaženým kulometům gatling. Kryje oblohu.
Rudoši přišli jako obvykle, tři vesmírné lodě na okraji naší protivzdušné obrany a spousta plachtících emzáků. Jsou menší, než my, jejich padáky můžou být menší a lehčí. Jejich planeta má o třetinu větší gravitaci, takže jim dopady problém nedělají. Ani pětimetrové skoky.
"Tak pojď, Countre" řekne šerif a stáhne ze zdi poslední model gaussovy pušky. Váží sice skoro dvanáct kilo, ale stojí to za to. "Ukážeme jim to tvoje velké zlo, co v nás dřímá".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama