S tužkou v ruce

2. března 2018 v 20:33 | Vladimir Pain |  Akce
S tužkou v ruce se člověk na svět dívá trochu jinak. Okolnosti působí ostřeji. Zvuky jsou pronikavější. Svět se točí podle zákonů a vy je můžete vidět. A pak to vše odplaví bolest, která vychází z nitra duše. S tužkou v ruce člověk prozří.

Jako já. Jak sedím u stolu, přemýšlím o svém životě. O chybách, které jsem udělal. O lidech které jsem poznal a zklamal. Život se mi jeví jako série událostí, mei kterými chybí návaznost. Jako by celá moje existence byla složená pouze z chyb a přehmatů.
Podle mě to všechno začalo, když jsem si chtěl trochu přivydělat a tak jsem souhlasil, že odvezu jednu malou zásilku a peníze, které z toho kápnou, rozumně investuju. A bude to. Pamatuju si, že i když jsem to plánoval, měl jsem v ruce tužku. Jako teď. Ironie.
Nebyla to tehdy moje chyba, že jsem byl uprostřed hromady aut, rozmlácených na kusy, když dálnici náhle zablokoval kamion a nejméně dvě desítky aut to neubrzdily. Z vraku mě vytáhli celého, ale abych si z něj vytáhl tašku s nákladem, na to nebylo kdy. Takhle lehce jsem přišel o sto tisíc. Ale to byl ten nejmenší problém.
Ivan, který mi zásilku v dobré víře svěřil, sedí naproti mě. Neusmívá se. Aby ano. On přišel o stokrát větší obnos peněz a docela ho to štve.
Proto mám taky tužku v ruce. Sám mi ji do ni vrazil, řekl spočítej si to a pak mě nechal, ať přemýšlím. S tužkou v ruce se ale přemýšlí špatně. Neodvažuju se ji vytáhnout, aby mi ji třeba nevrazil do oka. Zbytečná starost. Ivan se usměje a tužku sám vytáhne. Musí trochu páčit, zasekla se mezi kůstkami. Ale podaří se. Bolest mnou lomcuje a před očima se dělá mlha, ale vydržím. Poplácá mě po rameni a odejde.
Ruku si ošetřím a vezmu do ni tužku. Je od krve, ale nemám jinou. Musím sehnat peníze pro Ivana. S tužkou v ruce se mi přemýšlí nejlépe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama