Čeho se bát

23. ledna 2018 v 18:50 | Vladimir Pain |  Zamyšlení
Víte vy, čeho je třeba se bát?

Je důležité, aby odpověď na tuto otázku nebyla ano. Pokud byla, vnímáte svět špatně. Řekněte si, čeho se bojíte? Většina z vás se bojí lidí, ale neříkáte jim lidi, máte pro ně různé označení. Většinou jsou to vyšinuté individua schopné čehokoli. Pokud nad nimi vlaje vlajka nebo, nedej bože, nějaký náboženský symbol, je to mnohem horší a hnus a hrůza jsou nevyhnutelnou skutečností.
Někdo jiný si myslí, že se lidí nebojí. Pak lže. A nebo je šílený. Tak jako tak to není dobré. Je dobré se bát lidí. Je to pro nás přirozené. Každý druh se bojí dominantního druhu. Docela legrace, že se bojíme i pavouků, kteří jsou v potravním řetězci tak hluboko pod námi. Ovšem logika není a ani nemůže být naši silnou stránkou. Protože jsme rozumní lidé. Jsme abstraktní. Takže i to, čeho se bojíme, je abstraktní.
Představte si, že by nikdo necítil potřebu zabíjet lidi okolo sebe. Což, přiznejme si, je myšlenka, která občas napadne skoro každého. Ale představujme si. Čeho by se tedy potom lidé báli? Nejsem expert, ale myslím si, že docela brzy by se začali bát hladu. Nezapomínejme, přelidnění sice není aktuální dnes, ale může být zítra. Haha, to byl jen vtip.
Není důležité, čeho bychom se báli, kdyby ne lidí. K tomu nikdy nedojde. Promiňte, pokud jsem vám vzal iluze. Na druhou stranu, nikdo nikoho nenutí žít ve strachu. Podívejte se kolem sebe. Lidi se bojí, ale bojí se abstraktního zla, které je reálné pro úplně jiné lidi. A nikdo ani nepomyslí na zoufalého člověka ve stínu, který vás zmrzačí ocelovou trubkou kvůli šesti stovkám ve vaší peněžence. Přitom on je tady a oni jsou tam. Strach z abstraktních věcí, už to tady bylo. Bojíme se pavouků, abychom se nebáli smrti.
Nebude snadné tuhle mojí tezi vyvrátit a popřít, koneckonců je zcela chybná. Naštěstí papír snese cokoli a internet toho snese ještě daleko víc. Všichni víme, někteří si to připustíme. Koneckonců, vytvořili jsme ho my, lidé.
Jsou tací, kteří se bojí informací, ale ti tenhle článek číst nebudou.
Jsou někteří, kteří vám na otázku, zda se bojí smrti, řeknou, že ne. Někteří říkají pravdu, mají strach z umírání. Což není neopodstatněné, protože umírání je celoživotní proces. Je to velmi, velmi dlouhé. A končí to smrtí, což není zrovna odměna za tolik práce. No vážně, my se tak snažíme, pídíme se dalších a dalších úspěchů a co za to? Napíšou nám to na náhrobek. Nedivím se císařům, že zaměstnávali tolik podvodníků, aby jim zajistili když ne nesmrtelnost, tak alespoň dlouhověkost. Snad u každého ta představa vyvolá neutuchající beznaděj, hryzající srdce. Vše je zbytečné.
Ale není důvod se toho bát. Protože máme teroristy a pavouky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Svart Sol Svart Sol | Web | 23. ledna 2018 v 19:06 | Reagovat

Dobře řečeno

2 Baryn Baryn | Web | 23. ledna 2018 v 23:17 | Reagovat

Myslím, že není od věci pojmenovat lidi skutečně lidmi. Protože když pak řekneš, že se lidí nebojíš, nepovažuji to za lež. Znamneá to, že se nebojíš jít mezi dav, nebojíš se mluvit s lidmi, cítíš se na veřejnosti jako doma. Ale jakmile lidi zaškatulkuješ, dáš jim nálepky, symboly a přídavná jména - pak už to není ten chumel a nejde jen o strach ze kontaktu a společnosti - pak už je to strach z něčeho silnějšího - nějaké zkušenosti, z nenávisti.

Strach z pavouků nejspíš nebude jen zástěrkou pro strach ze smrti. Člověk se bohužel zvládá být více věcí naráz. :D A bát se něčeho abstraktního je docelapřirozené. Já se aspoň většinou bojím toho, co na mě mocně působí, co je monumentální, před čím se cítím malá... A to nejosu přídavná jména, která bych použial pro úchyláka s trubkou. I když možná smýšlím špatně. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama