Emo...co?

8. srpna 2015 v 16:22 | V. Pain |  Zamyšlení
Emoce. Emoce, emoce, emoce, bouřlivé, neuchopitelné, stěží ovladatelné a obvykle nesmírně přestřelené. Emoce, radost z nového hrnku a smutek, když se rozbije. Radost, když si najdete kamaráda, smutek, když vás zradí a opět radost, když tomu sráči navždy a důkladně zničíte život. Emoce, tohle je asi tak nejlepší, co se k tomuhle dá říct.



Víte, každý si myslí, jak jsou emoce skvělé, nedovedou si představit svůj život bez vzrušení, radosti a očekávání. Samozřejmě, že smutek, bolest a zklamání by si odpustil každý. Ale tak to nefunguje. Emoce můžete prožívat naplno, přemrštěně, slabě a nebo vůbec, ale nikdy jen částečně. Pokud, jako já, máte jejich vnímání oslabené, je radost jen cosi jako ranní opar. Zmizí, aniž by za ni zbytečně zůstalo příliš rzi na plotě. A zloba je zas jen chvíle, kdy se přes měsíc valí mraky. Chvíle temnoty a pak zas návrat ke zbytkům světla, které nám náš vesmírný soused přenechá.
Emoce, jak jsou nebezpečné, přežité a přitom nesmrtelné. Samozřejmě, jelikož mezi emotivním a racionálním myšlením je nepřímá úměra, a protože my, lidé, jsme polovyspělé opice s těly napumpovanými hormony, není divu, že svět vypadá, jak vypadá. Nakolik troufalé by bylo říct, že emoce mohou za všechno zlo na světě? Možná že hodně. Pak tedy výborně.
Ale skutečně, představte si válku bez zloby, vyvražďování bez nenávisti, holocaust bez nesnášenlivosti. Nic z toho by nemohlo existovat, koneckonců, copak je cokoli racionálního na hromadném vraždění? Jistě, dnes, kdy pětaosmdesát procent populace planety jsou imbecilní kreténi, by samozřejmě racionální holocaust těchto nebezpečných jedinců mohl být obrazem porušení této mé teze. Bezemoční likvidace milionů lidí pouze za účelem očištění genetického kódu lidstva. Ryze racionální a emocemi nepošpiněná idea. Neodbočil jsem náhodou?
Ach, ty emoce. Jak nutí lidi jít proti sobě, rvát ze svých blízkých zbytky zbytků, bez emocí bychom se nemohli chovat hůř, než zvěř. Zvířata nemají emoce, stejně jako neznají zbytečnou krutost nebo sobectví. Ty se mají. Nemusí řešit směšné pohnutky, založené na chemickými vzorci popsatelných chemických látkách. Ty se mají. Mohou žít svůj život a nepotřebují víc, než limbický systém mozku. Ty se mají jak prasata v žitě. Žádný smutek, radost, zloba, nenávist. Asi proto zvířata neválčí. A nevyvražďjí se kvůli jménu božím. Jo jo, ty se mají, tvorové jedni primitivní.
Nejsem neemotivní. Tento článek je konečně důkazem tohoto tvrzení. Ale vážně, lidé, držte emoce na uzdě. Nejprve si to neuvědomíte, ale časem zjistíte, o kolik méně naprostých kreténismů spácháte.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kiwi Kiwi | Web | 8. srpna 2015 v 18:08 | Reagovat

Tak tohle je opravdu zajímavý článek, originální :)

2 Mischelle Mischelle | Web | 8. srpna 2015 v 23:25 | Reagovat

[1]: Souhlasím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama