Příběhy temnějších nocí

3. května 2013 v 22:45 | V. Pain |  Akce
Doktor je holt trochu cvok. Ale umí vařit, což je v téhle době k nezalacení. Dobrý vařič se nepozná podle tetování, ale podle počtu živých zákazníků a doktor jich má docela dost. Ale je to cvok.


Nemohl jsem si pomoct, abych mu to nepřipomněl toho večera, co jsem za ním zašel a zjistil, že je v tom zas až po uši. Má tak trochu slabost pro vivisekce a vybírá si mladé holky, o které nikdo nestojí. Obvykle. V tom slově je základ pro celý problém, protože když vejdu do pokoje, děvka se už necuká. Má orgány roházené po místnosti a doktor sedí v rohu v louži chcanek a pěnou u pusy. Ani tu pitomou jehlu si nevytáhl z ruky. Hnus a bída, doktore, a to jste byl nejlepší chirurg v City. Ale co naplat. Psychopatům dnes pšenka nekvete.
Klika, že Jim tolik nespěchá. Doktor bude v pořádku nejdřív ráno. Ale popořadě.
Já jsem Charlie a jsem Doktorův kamarád. Jim je kluk, co ujíždí na Ketoxu a je to na něm znát, protože když si dva dny nedá, ruce se mu třesou tak, že si ani sám nepíchne. To je nejhorší nebezpečí téhle drogy. Udělá z vás trosky odkázané na pomoc jiných. Když jste v tom moc dlouho a nedáte si čtvrtý den, prostě se vám vypne mozek. Nic, o co by kdokoli stál, ale ketoxákům je to jedno. A jim si dal naposledy včera večer. Čili pokud si mezi tím nedá něco na zklidnění, budu mu to muset píchnout zase já. Nedělám to rád, ale aspoň už jsem získal dostatečnou praxi, takže chudák Jim už nemusí vysvětlovat, proč mu půl paže pokrývá modřina.
Doktor udělá zvuk, jako když chce zvracet, ale je to jen krknutí, dál sedí a pod přivřenými víčky kmitá očima sem a tam. Samozřejmě, že to jediné, co vidí, jsou jeho vlastní halucinace. Ale doktor je zvláštní případ. Není záislý na Ketoxu v tom smyslu, v jakém všichni ostatní. Když se naučil Ketox vyrábět a začal na něm vydělávat, udržoval se ve stavech prakticky nepřetržitě jen s přestávkami, aby v automatu doplnil suroviny. Za půl roku Ketox nepotřeboval, halucinace začaly přicházet samy a Ketox je naopak začal zahánět. Kdepak.
Dneska doktor na téhle sračce nejede. Vzal si obyčejné sedativa a podle toho, v jakém je stavu to střihl nějakým jiným halucinogenem. Podle toho, co udělal s tou holkou si ale úplně nazačátku musel dát nějaký stimulant. Minimálně kokain, ale mohlo to být i něco silnějšího.
Lovím z kapsy telefon a vytáčím Jima. Vlastně doslova, protože když slyší, že jeho dávka bude nejdřív zítra ráno, zní nasraně jako čert. Dám telefon trochu dál od ucha, aby mě příval vulgarismů a napůl artikulovaných vět zbytečně neohlušovala. Jim je agresivní nervák, Ketox na něj má zvláštní účinky. Když ho nemá, kromě třesu se přidá i paranoia a agrese. Naštěstí až za ním příjdu, nebude už schopný ani stát, natož se do mě opřít. A i kdyby, ketoxákovi stačí uhnout a on se zabije sám.
Jsem zatraceně šťastný, že jsem tomu nikdy nepropadl. Jedu si na starém, dobrém pervitinu a občas kouřím trávu. Jo, je to staromódní, ale zas to z vás neudělá slintající trosku. Kdepak, staré drogy, perník, koks, tráva a tyhle oldschůl srajdy jsou poslední bezpečné srajdy, které se dají pořídit. Sice po nich nelétáte, ale zase vás nezabijou.
Jim to konečně položil, ale spíš to zní, jako že upadl do bezvědomí. Taky dobře. Spánek je dobrý způsob, jak zmírnit absťák, ale málokdo umí v ketoxovém absťáku usnout.
Sednu si do křesla a zapálím si cigaretu. Kouř líně stoupá ke stropu a já se dívám střídavě na něj, na doktora na podlaze a na holku, která má mejkap kolem očí rozmazaný slzami a matrace pod ní čvachtá krví. Jako už tolikrát přemýšlím, jestli bych doktora neměl mírnit. Ne, že by mi bylo líto šlapek, nikdo je nemá rád, ale jejich majitelé z nich mají prachy a je jasné, že ztráta šlapky znamená ztrátu peněz. A docela dost peněz, protože v tomhle městě snad nic než prostituce, drogy a kšefty s lidmi nefunguje.
Dokonce ani veřejné osvětlení skoro nikde nefunguje. Z policejního sboru zůstala jen vzpomínka a pár vtipů. Třeba co se stane, když si policajt šlehne. Inu, stane se z něj člověk.
Kouř stoupá, cigareta ubývá, krev a moč páchne. Idylka. A pak vybuhnou dveře, já najednou ležím v rohu, mrtvá šlapka na mě a kde je strop je pro mě příliš složité odhadnout. Ve vteřině je uvnitř pět párů těžkých bot, vidím je mezerou mezi podlahou a postelí. O co jde mi dojde pozdě, takže až ve chvíli, kdy mě dva páry potetovaných paží začnou tahat zpod šlapky. Než stihnu něco říct, někdo mě nakopne do hlav tak, že vezmu druhou o zeď a před očima vidím celou hvězdnou mapu. Teprve potom se k těžkým botám přidá jeden pár leštěných bot. A mě dojde, o co tady jde. Myslel jsem, že Doktor zase zapomněl zaplatit nájem, ale ono asi půjde o tu šlapku.
Chlapi mě zvednou a chlap s mastnými vlasy a na první pohled laciném obleku se podívá na mě, na šlapku, na doktora a zase na mě.
"Kreténi, tohle není on" řekne a ukáže hůlkou na trosku v rohu místnosti. "Tohle je on". Pustí mě na zem a já o zem netřísknu hlavou jen díky nějakému orgánu, o který se opřu jako o polštář. Zvednou doktora, vytrhnou mu stříkačku z ruky a odtáhnou ho pryč. Poslední z odchozích nabušenců mě nejprve střelí mezi oči (au) a pak o zem třískne něco těžkého. Že je to granát mi bohužel dojde, až když se ozve hromová rána tak trochu zesílená faktem, že jsem ve stejné místnosti. Čili mě výbuch propasuje zdí a ze třetího patra je to na chodník docela daleko. Ale absolvuju tu cestu v rekorním čase a jak se rozplácnu o holý beton, něco čvachtne.
Asi si teď říkáte, že tady něco nehraje. Že by mě měla zabít kulka ráže pětačtyřicet, zvláště, když mě trefila mezi oči. Že by mě měl roztrhat výbuch granátu, který bouchl necelé dva metry ode mě. Že by mě měl aspoň zabít pád na beton ze tří pater.
Inu, předpokládám, že tohle nečte úplný tupec a tím pádem nebude stačit prostě říct, že jsem měl štěstí. Že?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama