Pohádka sociopatům

3. května 2013 v 20:59 | V. Pain |  Ostatní
Bylo nebylo,jedno kurva posrané království, kde byli všichni zmrdi.


Všichni ti malí zmrdečkové mysleli jen na sebe, byli pokrytečtí, lhali a podváděli se. Nad vlastním neštěstím hořce plakali a nad cizím se dosyta nasmáli.
Všichni se navzájem nenáviděli, ale jedno měli společné. Nenáviděli všechno, co nebyli schopní pochopit. A protože to byli jen obyčejní vymrdaní zkurvysynové a zkurvydcery, rozuměli máločemu. A tak byli šťastní.
V tom království se občas narodil někdo, kdo nebyl zkurvysyn, zmrd a vyjebaný hajzl. A právě proto se jednou za rok konalo velké jarní pálení čarodějnic, kde se tento lidský odpad hromadně likvidoval na hranicích.
Lidé, kteří byli jiní, byli krutě vražděni za smíchu nejvymrdanější rasy v celém vesmíru.
Jednoho dne se ale narodilo dítě, které bylo jiné hned, jak vylezlo na svět. Byl to chlapec a každé oko měl jiné barvy. Jeho matce se zželelo vlastního syna, i když byla taky zkurvydcera, mateřský komplex zahlušil valy ignorace. Rozhodla se, že dítě schová, což udělala.
Bohužel se o tom dozvěděl otec dítěte. Matku večer za její zločin zkopal tak důkladně, že se chudák zkurvydcera zadusila vlastní krví z plic. Ale co už.
Svého syna stihla odložit ke staré ženě, která se kdysi léčila v psychiatrické léčebně a pustili ji jen proto, že jim zahrála zdravou. Lidé sice věděli, že si po večerech píchá pod nehty rozpálené špendlíky, ale nejspíš právě proto ji dávali pokoj. Sem tam hozený kámen či cihla bylo dostatečné upozornění na to, že se liší.
Nebylo jasné, zda náhodou dítě od nohou nerozemele v mlýnku na maso. Ale ona to neudělala. Dítě se ji hned zalíbilo a tak mu dala jméno It. A aby dítě své jméno, symbol ega, nezapomnělo, hned mu ho vypálila do jemné kůže jeho zad.
Uběhly celé roky, kdy se svět stával zkurvenějším a zkurvenějším. A z malého Ita se stal velký a silný mládenec. Ale byl sám. Tetička Piča, jak říkal jedinému člověku, kterému na něm záleželo, byla stará, skoro nemohoucí, dementní a na povídání už nebyla. Pervitin ji vyžral mozek tak, že obvykle jen seděla, kouřila hašiš a slintala si na rameno. A tak byl It sám. Se zkurvysyny si nerozuměl a bál se jich, protože kam přišel, tam mu jen ubližovali, protože byl jiný. Na upálení byl naštěstí už moc starý, ale sem tam hozený kámen nebo cihla...no však to znáte.
It časem zamlkl a byl podrážděný, protože pochopil, že je lepší být nasraný, než smutný. A pak se to jednoho dne stalo. Někdo na jejich domek místo cihly hodil zápalnou lahev. A to byl konec. It se zachránil jen tak tak a popálený, tetička Piča zemřela v plamenech a její smích se nesl na míle daleko.
It byl nyní úplně sám, bez domova, obklopen planetou plnou zkurvysynů, kteří ho nenáviděli. Nikde neměl podporu, nikdo si s ním nechtěl povídat. S tetičko Pičou to bylo, jao by mluvil do zdi, ale po požáru přišel o ni, i o zeď. Všichni na něj plivali, ukazovali si na něj a ponižovali ho, kam přišel. Nemohl si najít práci, protože v té době mohl pracovat jen ten, kdo si zaplatil zvláštní papír, který byl neprůstřelným důkazem, že je vzdělaný, i když vzdělaný nebyl. It tenhle papír neměl, protože ve škole ho nechtěli. Stejně by nevěděl, co tam.
Jak už bylo řečeno, It nechápal svět. Ale zprvu proti němu nic neměl. To až potom. Začal svět nenávidět, ale ne tak, jak svět nenáviděl jeho. Jeho zloba byla skutečná, nebylo to jen slovo pro nic, které cítily masy. Bylo to skutečné, žhavé jako uhlíky a tvrdé, jako kus žuly. Nebylo to jen slovo. A s každým plivancem, s každou pěstí, s každým kopancem, to sílilo. A tehdy se It rozhodl, že jeho život nemá smysl. Že stejně ve světě, který ho nechce pochopit a který on sám nechápe, nemá šanci ničeho dosáhnout. It chtěl zemřít, ale cosi ho zastavilo.
Nebyl to strach. Byla to právě jeho zloba. Nenávist, ta zachraňuje životy. Pustá jako poušť. A stejně tak velká. Tehdy se rozhodl, že pokud má umřít, bylo by jedině dobře, kdyby vzal s sebou co nejvíce těch zmrdů ze svého okolí. A pak, jak nad tím začal uvažovat, mu došlo, že by bylo nejlepší, kdyby je s sebou vzal všechny.
A protože jeho tetička byla bývalá jaderná fyzička a měla doma spoustu knih (než shořely při požáru), It se rozhodl, že nejlépe bude vyhladit svět tím, z čeho se elementárně skládá. Rozhodl se, že si doma na zahradě postaví tu nejsilnější nukleární bombu, jakou kdy kdo viděl. Měl dost času a dával si záležet. Z peněz, které získal prodejem hojných drogových zásob po tetičce (ocelové schránky jsou nehořlavé), nakoupil materiál a dal se do díla. Nechal si jen dost pervitinu, aby mohl pracovat co možná nejdéle, s co možná nejméně přestávkami. Stejně měl v plánu umřít, tak proč si nevzít perník, že.
A netrvalo dlouho, bomba stála. Zbývalo ji jen odpálit. It si ale řekl, že to nechá na zítra. Byl unavený a jeho na kost vyhublé tělo s třesoucími se údy sotva uneslo samo sebe. Rozhodl se, že se na výsledek svého díla chce podívat při síle.
Šel tedy spát. A nic se mu nezdálo.
Druhý den, jen co se rozednilo se vydal na kopec. Cesta byla sice dlouhá, ale ranní slunce moc nepálilo a tak bylo příjemně. Skoro nikdo ze zkurvysynů a zkurvydcer ještě nebyl vzhůru, a tak jej nikdo neotravoval. Ale když došel až k lavičce na kopci, odkud chtěl vše pozorovat, uviděl, že na lavičce někdo sedí. Rozlobil se - chtěl být se svým výtvorem sám! Uchopil kámen, těžký a pádný, a šel tedy onomu jedinci vysvětlit pojem osobní prostor.
Ale když přišel blíž, zjistil, že to není nikdo ze zkurvydcer, byla to totiž dívka celá v černém, což byla barva, kterou si na sebe nikdy žádná zkurvydcera nevezme. Zkurvydcery totiž zásadně chodí pestře oblečené, jako kohouti, kterým někdo vyřízl penis. Je to nechutné, ale to jsou zkurvydcery ve svém celku a proto to It nikdy moc neřešil.
Dívka plakala a Itovi najednou přišlo líto, že ji chtěl rozmlátit hlavu na kaši velkým kamenem. Odhodil ho tedy a opatrně si k dívce přisedl. Všimla si ho. Nejprve měla v očích úlek, ale It sám byl oblečený v černém, což je barva, kterou si na sebe žádný zkurvysyn nikdy nevezme. Zkurvysyni se totiž zásadně oblékají barevně, aby na sebe přitáhli pozornost samic. Jako kohouti, kterým bohužel nikdo nevyřízl penis.
It nevěděl, co dělat. NIkdy s nikým nemluvil (i když mluvit samozřejmě uměl) a tak jen mlčel a díval se na dívku. A dívka nevěděla, co dělat, protože nikdy s nikým nemluvila, a tak jen koukala na Ita. A ten si teď všiml, že zarudlé dívčiny oči nejsou obě stejné barvy. Byly jako ty jeho!
Všimla si toho i dívka a smutek se ji z tváře vytratil. It promluvil jako první. "Já...přišel jsem zničit svět, víš..." znělo to hloupě, ale nenapadlo ho nic jiného. Jen ji ukázal dálkový spínač s velkým tlačítkem nuke. Tlačítko bylo samozřejmě červené. Dívka se překvapeně zatvářila. "Já...já také" řekla a ukázala Itovi detonátor s nápisem odpaliť.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se It a celý se třásl radostí nad tím, že existuje někdo, jako on. Někdo s jinýma očima a stejnými záměry. Byl z toho celý nervozní a ruce s detonátorem se mu třásly a potily. "Vesha" odpověděla dívka a i když na tvářích měla stále slzy, usmála se. "A ty?"
"It" řekl It a taky se usmál. "Mohl...chci říct, kde je tvoje atomovka?" zeptal se nesměle a aby ukázal, že jen nevyzvídá, ukázal prstem na zahradu tetičky Piče. Bouda byla sice vyhořelá, ale hlavice se leskla na slunci. V městečku Vymrdalov zrovna začínal den a zkurvysyni se valili do ulic, aby šli do svých hloupých zaměstnání.
"Támhle, pod tím kostelem, víš, vychovával mě chlípný hrobník, protože mě maminka nechtěla" pravila dívka a hlas se ji při vzpomínce na bezesné noci plné násilí, bolesti a potlačované zloby, třásl.
"Mě zase vyhořelá feťačka. Jsme si podobní" řekl ji a přisunul se blíž. "Nenapadlo mě, že bych tady potkal někoho, jako jsi ty" řekl a skoro zapomněl, že chtěl zničit svět. Ale jen skoro. Dívka se usmála a přitiskla se k němu bokem. "Tak co, zmáčkneme to?" zeptala se. Hřála jako unoptaniová kamínka.
"Asi jo" řekl mladík a objal dívku kolem útlých ramen. Byl šťastný. Nenávist a zloba, strach, to všechno se vypařilo, stejně jako jejich těla i vzdálené okolí, když před nimi vykvetly dvě nové, jaderné slunce.
Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama