Studna lží

12. listopadu 2018 v 21:23 | V. Pain |  Zamyšlení
Jednou jsem šel kolem studny. Říká se, že když do ni hodíte minci, splní se vám přání.
 

Zlo v nás

17. května 2018 v 21:20 | V. Pain |  Fantasy/Scifi
"V každým dříme velký zlo" povídá Counter a zavdá si z panáku. Whisky do něj vklouzne jako had do díry. Vrásky ve sluncem a větrem ošlehané tváři se na chvíli narovnají, ohryzek poskočí. Counter je na pití závislý, všichni to ví, ale nikdo mu to nezazlívá.

S tužkou v ruce

2. března 2018 v 20:33 | Vladimir Pain |  Akce
S tužkou v ruce se člověk na svět dívá trochu jinak. Okolnosti působí ostřeji. Zvuky jsou pronikavější. Svět se točí podle zákonů a vy je můžete vidět. A pak to vše odplaví bolest, která vychází z nitra duše. S tužkou v ruce člověk prozří.
 


Když já byl mladý

24. února 2018 v 17:04 | V. Pain |  Fantasy/Scifi
"Když já byl mladý" vyprávěl starý, vyschlý stařík, když poprvé upil vody, "to byla voda všude. A ne takováhle. Nebyla hořká a kyselá." Posluchači, kterými byl celý kmen, tedy patnáct osob, kteří našli úkryt v troskách předválečné cementárny, zatajili dech. Nikdo z nich nepamatoval dobu, kdy by vody bylo dost. Stařík znovu upil.

Čeho se bát

23. ledna 2018 v 18:50 | Vladimir Pain |  Zamyšlení
Víte vy, čeho je třeba se bát?

Podělanej kšeft

2. ledna 2018 v 15:09 | Vladymir Pain |  Arashi no Me
Čekám na Shikuna. Měl přijít už před hodinou. Když má japonec hodinu spoždění, je najisto mrtvý. Ale stejně čekám. Nemám co jiného na práci. Bez něj se z místa nepohnu a kdyby mě tady nezastihl, myslel by si to, co teď já o něm. Taky by čekal. Ale určitě ne hodinu.

Padlí

24. března 2017 v 5:57 | Vladimir Pain |  Ostatní
Blíží se soumrak. Oranžový kotouč slunce pomalu zajíždí mezi ostré siluety výškových budov, prosklené stěny odráží záplavu nízkoenergetických fotonů a propujčuje ulicím omámený, spokojeně ospalý vzhled. Ulice jsou stále ještě plné lidí, ale to brzy pomine. Většina jich spěchá z práce. V rukou mají aktovky nebo igelitky, někteří mají na zádech batohy. Ti méně šťastní jdou na noční směnu, směřují opačným směrem a v obličejích je jim vidět všechna nespravedlnost našeho světa. A pak jsme tady my. My nesměřujeme nikam. Alespoň nám to všichni říkají.

Div světa

16. ledna 2017 v 12:09 | Vladimir Pain |  Zamyšlení
Pyramidy! Zahrady Semiradiny! Maják na ostrově Faru! Divy světa. Dávno neexistující, tedy kromě pyramid, které ovšem stejně postavila mimozemská civilizace, nebo ne? Jsou posledním dochovaným segmentem čehosi, co by mělo být ódou na lidskou vytrvalost. Tendenci překonávat nemožné i sebe sama. Symbol uvědomění si lidské velikosti. Touha tuto velikost zachovat a předčít. Pyramidy zůstaly, po zbylých divech světa zůstal jen prach. Je potřeba se porozhlédnout po nové metě lidského důvtipu.

Kdybych měl křídla

16. ledna 2017 v 12:09 | Vladimir Pain |  Zamyšlení
Kdybych tak měl křídla! Letěl bych jako pták. Vraťme se ale na zem. Tato výpověď je, na rozdíl od pořekadel, založená na holé fikci, tedy absolutní svobodě. Nedosažitelném horizontu, který se nepřibližuje, ať jdeme seberychleji. Čím rychleji jdeme, tím častěji zakopáváme. Ale pokud bychom měli křídla, zakopávali bychom?

Proč?

29. prosince 2015 v 19:14 | V. Pain |  Horor
Chladný vítr odnesl pach zetleného listí někam do dáli. Zbytečně, na zemi ho byla souvislá vrstva. Holé stromy zdvihaly větve k temnému nebi. Slunce zapadlo a nechalo za sebou jen rudý odstín oblohy kolem západního obzoru. Přes nebe se táhly mraky, takže vypadala, jako by do ni někdo vypustil všechnu ropu všech moří světa. Když nefoukal vítr, vzduch byl těžký jako víko zakopané rakve.

Bylo nás pět

29. prosince 2015 v 18:06 | V. Pain |  Fantasy/Scifi
"Počkej, přísahal si!" vykřikla televize do tmy obývacího pokoje. O mnoho hlubší hlas mu odpoví: "já vím". Já miluju tenhle film. Ale tuhle část ze všech nejvíc. Vždy se tak přiblble usmívám, když Arni stojí ve druhém patře té prosklené budovy, v rukou minigun a stříli po desítkách policajtů. Možná, že ho mám rád spíš kvůli tomu konci. Ten je skvělý. Na rozdíl od toho mého.

Jablka

28. prosince 2015 v 22:46 | V. Pain |  Ostatní
Bylo to v době mezi studiemi. Nechal jsem se zaměstnat na jedné farmě, produkující hlavní podíl jablek pro zdejší trhy. Tři čtvereční kilometry plantáže, na které rostly dva typy jabloní. Jedny plodily červené, druhé zelené jablka. Moje práce byla tedy sezonní a mým úkolem bylo sbírat jablka a nakládat je na auto. Zdálo by se, že jde o nudnou práci, která se nehodí, aby o ni bylo vyprávěno.

Ve společném vlastnictví

28. prosince 2015 v 22:25 | V. Pain |  Humorné
Příběh se odehrává ve městě Brooklyn. Autor si je vědom, že Brooklyn není město, ale jen městský obvod v New Yorku. Dodává, že proto se toto dílo dá zařadit do fantasy žánru. Některá jména a místa byla pozměněna.

Nad propastí

28. prosince 2015 v 22:22 | V. Pain |  Fantasy/Scifi
Ne, není to sen. Ze sna se probudíte, když začne přituhovat. Proto máme rádi sny. Ve snech se může stát cokoli, ale vždy to dopadne dobře. Proberete se, doma, v bezpečí. Takže ne, tohle není sen.

Zkouška ohněm

28. prosince 2015 v 21:35 | V. Pain |  Ostatní
Smál jsem se. Smál jsem se, až jsem se za břicho popadal. Nešlo jinak, křečovité záškuby bránice byly bolestivé a tlačit oběma rukama na volná žebra byl jediný způsob, jak tuto bolest zmírnit. Smál jsem se. Protože jsem musel.

Emo...co?

8. srpna 2015 v 16:22 | V. Pain |  Zamyšlení
Emoce. Emoce, emoce, emoce, bouřlivé, neuchopitelné, stěží ovladatelné a obvykle nesmírně přestřelené. Emoce, radost z nového hrnku a smutek, když se rozbije. Radost, když si najdete kamaráda, smutek, když vás zradí a opět radost, když tomu sráči navždy a důkladně zničíte život. Emoce, tohle je asi tak nejlepší, co se k tomuhle dá říct.

Od středu ke kraji

6. srpna 2013 v 23:56 | V. Pain |  Zamyšlení
Zdravím vás
V šotech skupiny Anonymous jsme stavěni před fakt, že se naše společnost blíží k nové totalitě. Ačkoli si cením snahy těchto lidí o varování mas před definitivním pozbytím svobody, musím říct, že je považuji za idealistické a neúplné. Není totiž pravdou, že bychom se blížili k nové totalitě. Není to bohužel pravda ani v nejmenším. Pravda je taková, že v ní již žijeme.

Brána

21. června 2013 v 23:53 | V. Pain |  Ostatní
Kdysi dávno, v dobách temných, kdy ještě vlaky jezdily na elektřinu, žil muž. Ten muž nosíval kloubouk, boty se mu leskly jako víko rakve, pod kterým je vaše babička. A oči měl jako dvě orchideje. A ten jednou viděl dívku tančit.

Danteho návrat

3. května 2013 v 22:49 | V. Pain |  Ostatní

Mnou vchází se do trýznivého města,mnou vchází se do věčné bolesti,mnou vchází se k těm, které Bůh věčně trestá.Mnou dal Pán průchod spravedlnosti,jsem z boží moci, dílem lásky jdete,jsem sklenuta nejvyšší moudrostí.Patřím k těm věcem, které v tomto světějsou od věků. A navždy potrvám.Zanechte vší naděje, kdo vstupujete

Příběhy temnějších nocí

3. května 2013 v 22:45 | V. Pain |  Akce
Doktor je holt trochu cvok. Ale umí vařit, což je v téhle době k nezalacení. Dobrý vařič se nepozná podle tetování, ale podle počtu živých zákazníků a doktor jich má docela dost. Ale je to cvok.

Další články


Kam dál